Nejspíš většina z vás ví, že máme Harbulku. Krásnou bulteriéří slečnu. Je právě v pubertě, tak je s ní veselo. Ale je vlastně boží. Někdy říkám, že nám zachraňuje život. Jinak bychom pořád jen něco pracovali, a ani nevystrčili nos ven, natož jít na procházku.
Loni na Silvestra jí bylo půl roku. Vyjeli jsme do podhůří Šumavy a tak to „nejlepší“ z oslav vlastně nezažila. Jak to bude letos ještě nevíme.
Když se známými, co mají taky psy chodíme na procházky, často, hlavně teď, před svátkama, se stočí řeč na Silvestra, ale i Vánoce. Slýcháme příběhy o tom, jak se jejich čtyřnožka (rozuměj pes nebo fena) celou dobu klepe zalezlá někde v koupelně. Že sice dostává sedativa a je to s nimi lepší, ale i tak…
A podobných příběhů od sousedů a známých, slýchám poslední dobou hodně.
Od mala ohňostroje vlastně nemám moc ráda
Chtělo by se mi napsat, že nechápu, co na něm lidé mají. Ale nebyla by to pravda. Ty různobarevé květiny a vodopády vykreslené na noční oblohu v jediném okamžiku, aby za chvilku zmizely a objevily se jiné. Pro mnohé úchvatná podívaná na několik málo minut.
Mě ale byly již od mala nepříjemné. Hluk, smrad… Snad jen vojáci když stříleli světlice na padáčku, to se mi líbilo. Stejně jako ostatní děti bych ten padáček i chtěla. Ale žádný jsem nikdy nenašla.
Později, to už jako dospělá, jsem se dozvěděla, že při silvestrovském ohňostroji, v místě, kde jsem tehdy žila, došlo k neštěstí. Jedna odpálená raketa trefila okno a zranila mladou těhotnou ženu, která potom potratila. Pokaždé, když nějaký vidím, si na to vzpomenu…
Ohňostroj jako zdroj veselí?
Každý rok před Silvestrem minimálně ve zprávách slyšíme něco na tento způsob: „S pyrotechnikou opatrně. Odpalujte ji jen na bezpečných místech, chovejte se podle návodu a hlavně, nekupujte si nic nezákonného nebo nedej bože nic nevyrábějte doma“.
A hned po Silvestru zase informace o tom, kolik pokažených životů (má silvestrovské veselí) na svědomí. Ať už jde o ztráty prstů, rukou, nohou, popáleniny, poškození očí nebo sluchu. A často někde zahoří.
Tolik už se nemluví o tom, že při téhle kratochvíli se do ovzduší uvolní karcinogenní chemický koktejl těžkých kovů a jemných částic. Koktejl, který dýcháme, který se dostane do půdy a následně do vody a potravin. Hluk a světelné efekty traumatizují nejen pejsky, ale i další domácí a divoká zvířata. A také některé citlivější lidi.
Nápad, který mě opravdu nadchnul
Vyskočilo to na mě na facebooku. Jeden známý sdílel post.
„Buď borec. Místo rachejtlí tentokrát kup granule!“
No jasně, to je ono. Dobrý pocit může každý mít i z toho, že nějaký pejsek v útulku nebude mít hlad. A na rozdíl od vzpomínky na ohňostroj zahřeje u srdce pokaždé.
A tak jsme si s Petrem řekli, že by nemělo zůstat jen u příspěvku. U výzvy. Založila jsem proto transparentní účet u FIO banky. Peníze které se rozhodnete investovat do dobré věci použijeme na nákup granulí (u malých prodejců – nebudeme podporovat korporát) a výdaje spojené s realizací akce. Moc se těšíme na to, jakou radost v pár útulcích s vaší pomocí uděláme.
A co na Silvestra?
My s Petrem a Harbulkou si ťukneme někde, kde doufáme budou vidět hvězdy. Vím, nebude to jako na poušti v Íránu, nebo na horách v Tádžikistánu. Ale tenhle pohled na světelnou šou, kterou nám noční obloha nabízí, mě nikdy neomrzí.