Znáte ty knihy, které vás titulem zrovna moc nenadchnou, ale když je náhodně otevřete najdete tam naprosto přesně to, co si zrovna potřebujete přečíst, uvědomit? Ten kousek skládanky, který zapadne akorát na místo? Tahle kniha k nim patří. Je pro mě z těch, kde se mi zamlouvá spíš takové to náhodné čtení.

Někdo tvrdí, že nic není náhoda. Jiný věří v synchronicitu. Mé první ‚náhodné‘ začtení bylo v kapitole o změně úhlu pohledu. A to ve chvíli, kdy ne a ne najít cestu k meditaci. Tedy takovou, aby meditace byla skutečnou meditací. Jasně o změně úhlu pohledu toho je napsáno mraky a na internetu hodiny a hodiny videí. Přesto to, co jsem si přečetla mi pomohlo minimálně vykročit a náhle – jako by se přede mnou otevřely dveře.

Jak jsem psala, ke knížce se vracím. Nečtu ji jako román a rozhodně ne jedním dechem. Vracím se a při čtení naslouchám. Tělu, pocitům, vnitřnímu hlasu.

Přeju vám příjemné listování, čtení a naslouchání.

Dagmar