Šest čar, 64 situací: proč I-ťing nepopisuje věci, ale změnu

Základ je dualita

Na první pohled je I-ťing zdánlivě jednoduchý.

Celý jeho systém lze zredukovat na kombinaci pouhých dvou znaků:

plné čáry

━━━━━━

a čáry přerušené.

━━    ━━

Nic víc.

Z jejich kombinací vzniknou trigramy, z trigramů hexagramy.

Mohlo by to vypadat jako starověká verze generátoru náhodných čísel s přiřazenými odpověďmi. Hodím mincemi, vznikne jeden ze čtyřiašedesáti obrazců, v knize najdu příslušný text a dozvím se, co mě čeká.

Jenže právě tahle představa je zavádějící.

Hexagram není štítek nalepený na budoucnost.

Je to spíš mapa situace.

A ještě přesněji: mapa situace, která se může měnit.

 

Dvě čáry nestačí

Pozdější čínská tradice spojila plnou čáru s principem jang a přerušenou s principem jin. Každý, kdo se někdy setkal s čchi-kungem, tradiční čínskou medicínou nebo obecněji s čínským myšlením, nejspíš ví, o čem je řeč.

Naše západní civilizace má tendenci škatulkovat a zjednodušovat. Protiklady snadno čteme jako soupeřící kategorie: jedno musí být lepší, správnější nebo žádoucí a druhé jeho opakem.

Jang se tak snadno stane dobrým, silným, aktivním a rostoucím. Jin naopak slabým, pasivním a špatným.

Jenže tak jednoduché to není.

Jang a jin nejsou dvě soupeřící morální síly. Jsou spíš dva rozdílné způsoby projevu.

Pohyb a klid.

Rozvíjení a přijímání.

Napětí a uvolnění.

Otevření a uzavření.

Jedno bez druhého nedává příliš smysl.

A hlavně: ani jedno není správné vždy. Ani jedno se také téměř nikdy nevyskytuje v čisté podobě.

Dobře to ukazuje známý symbol jin a jang. V každé části je malý zárodek jejího protikladu.

Někdy je vhodné prosadit se.

Jindy právě schopnost ustoupit umožní situaci dozrát a projevit se.

Někdy je potřeba jednat.

Jindy může být největší chybou tlačit.

Už zde se objevuje jedna z myšlenek, která se bude I-ťingem táhnout dál:

Význam nevzniká jen z podstaty, ale také ze situace, ve které se nachází, a sil, které na ni působí.

Ze tří čar vznikne obraz

Spojením tří čar vzniká osm trigramů.

Tradičně jsou spojovány s nebem, zemí, ohněm, vodou, hromem, větrem, horou a jezerem či mokřadem.

Ani tady ale nejde jen o osm obrázků přírody. Jsou to zároveň obrazy určitých kvalit.

Hora není jen konkrétní horou. Může vyjadřovat zastavení, hranici, nehybnost nebo stálost.

Voda nemusí znamenat řeku. Může nést význam nebezpečí, hloubky nebo pohybu skrze překážku.

Hrom může představovat náhlý pohyb nebo otřes.

Přírodní obraz se tak stává způsobem, jak určitou kvalitu a její působení popsat – a také si ji představit.

A když položíme dva trigramy na sebe, vznikne hexagram.

Šest čar.

Dva obrazy.

Jedna situace.

Proč právě 64?

Matematicky je to jednoduché.

Každá ze šesti pozic může obsahovat jednu ze dvou čar.

Dvě možnosti umocněné na šestou dávají:

2⁶ = 64

Tedy všech 64 možných kombinací.

To samo o sobě je elegantní, ale ještě ne příliš zajímavé. Zajímavější je, co s těmito kombinacemi I-ťing dělá.

Překlady názvů se liší, ale místo kategorií typu láska, peníze nebo válka tu najdeme spíš obrazy procesů a situací: Očekávání, Svár, Návrat, Úbytek, Vzestup, Průlom, Proměnu či Nedokončení.

To nejsou věci. Jsou to situace nebo děje.

A často už samotný jejich název obsahuje pohyb.

Něco přichází. Něco dozrává. Něco se vyčerpává, vrací nebo ještě není hotové.

I-ťing tak nerozděluje svět na 64 druhů objektů.

Rozděluje jej na 64 obrazů situací v čase.

Hexagram není jen název situace

Ani to ale není celý obraz.

Hexagram není jen jeho název a krátký výrok. Je tvořen dvěma trigramy a šesti čarami uspořádanými do přesně dané struktury. Jejich vzájemné postavení spoluvytváří charakter celku.

Čekání například není prostá rada „čekej“.

Je to určitý obraz čekání, jeho podmínek a napětí. Stejně tak Spor není jen informace, že někde existuje konflikt, a Vzestup není prosté konstatování, že se věci zlepšují.

Název hexagramu je spíš první zkratkou.

Smysl vzniká teprve z celého obrazu.

A tady se dostáváme k další vlastnosti I-ťingu: jednotlivé části získávají význam až ve vztahu k celku.

Celek a jeho části

Jednotlivou čáru nelze úplně oddělit od hexagramu.

Její význam závisí na pozici, vztahu k ostatním čarám i charakteru celku. Současně ale celek existuje právě díky svým částem.

To je způsob uvažování, který stále nemáme úplně pod kůží.

Máme tendenci věci rozdělit, ohraničit a potom posuzovat samostatně. U mnoha systémů ale nestačí znát výčet jejich prvků a vlastností.

Chceme-li pochopit jejich fungování, potřebujeme vědět také, kde se jednotlivé části nacházejí, s čím jsou propojené, jakou roli hrají a v jakém stavu je celek.

Stejný člověk se může chovat jinak v klidné organizaci a jinak v organizaci před kolapsem.

Stejná strategie může být rozumná v mládí a katastrofální v dospělosti nebo seniorním věku.

Stejná vlastnost může být jednou výhodou a podruhé slabinou.

I-ťing samozřejmě není moderní teorií komplexních systémů. Bylo by chybou ji do něj zpětně promítat.

Přesto je podobnost určitého způsobu uvažování pozoruhodná:

část nelze správně chápat bez celku a celek nelze pochopit bez vztahů mezi částmi.

A pak se jedna čára pohne

Při tradičním dotazování nemusí vzniknout pouze jinová nebo jangová čára.

Některé čáry mohou být proměnlivé.

Taková čára se mění ve svůj protiklad.

Jang v jin.

Jin v jang.

Právě u proměnlivých čar se při konkrétním dotazování dostává do popředí význam příslušné čáry a jejího postavení v hexagramu.

A když proměnlivé čáry převedeme do jejich protikladu, vznikne změněný hexagram.

Najednou tedy nemáme pouze obraz současné situace.

Máme také místo, kde se v ní něco mění, a další obraz, do kterého se může celek proměnit.

Změna určité části může přeskupit celou situaci.

Hexagram tedy není jen statický symbol.

Výsledkem není fotografie.

Je to spíš několik políček z filmu: současný stav, místo, kde vzniká změna, a možná podoba situace, která z ní může vyrůst.

Ne jako pevně daná budoucnost.

Spíš jako směr proměny.

Budoucnost tedy není hotová

Pokud by I-ťing pouze říkal:

„Toto se stane,“

šlo by o klasickou předpověď.

Systém založený na situaci, její struktuře a změně ale říká něco kvalitativně jiného.

Důležité není jen to, kam situace směřuje, ale také co se děje nyní a jak na to člověk reaguje.

Proto jsou texty jednotlivých čar často formulovány jako varování, doporučení nebo obrazy vhodného a nevhodného jednání.

Neříkají jen:

„přijde problém“.

Spíše ukazují, že v určitém uspořádání může určité jednání vést k určitým důsledkům.

Mezi osudem a představou naprosté svobody se tak otevírá třetí možnost:

situace má svou dynamiku, ale na našem jednání v ní stále záleží.

Mapa není území

Má to podstatné omezení.

Hexagram není přesný model reality.

Neobsahuje data, pravděpodobnosti ani úplný popis aktérů konkrétního problému.

Je symbolický a jeden obraz lze interpretovat různými způsoby.

Proto může být jeho používání podnětné i zavádějící. V symbolu lze velmi snadno najít právě to, co v něm najít chceme.

K tomu se ještě v této sérii vrátíme.

Právě neurčitost symbolického obrazu ale může být současně užitečná.

Nedostaneme hotový popis. Musíme sami vytvořit vztah mezi obrazem a skutečnou situací.

Když dostaneme hexagram Čekání, nestačí přečíst:

„Musím čekat.“

Musíme se ptát:

Na co vlastně čekám?

Co ještě není připravené?

Co by se stalo, kdybych jednal nyní?

Je čekání rozumnou přípravou, nebo jen strachem?

A co v celé situaci naznačuje, že nastal čas přestat čekat?

Hexagram tak nemusí fungovat jako odpověď.

Může fungovat jako generátor lepších otázek a umožnit změnu perspektivy.

Šedesát čtyři situací nestačí

Podstata I-ťingu neleží v tom, že obsahuje 64 hexagramů.

Každý je strukturovaný celek, může obsahovat místa proměny a při konkrétním dotazování může vést k dalšímu hexagramu. Jeho význam navíc nevzniká mimo otázku, kterou člověk skutečně řeší.

Proto je zavádějící představovat si Knihu proměn jako soubor 64 odpovědí.

Je to spíš soubor 64 modelů situací, které nikdy nejsou úplně nehybné.

I-ťing nás tak neučí pouze rozpoznat, kde jsme. Učí nás dívat se na to, co se právě mění.

Celý ten systém může být elegantní. Hexagram může být zajímavým modelem situace. Proměnlivé čáry mohou nabídnout nový pohled na její dynamiku.

Jenže zůstává jeden problém.

Proč by měl být pro mou situaci relevantní právě tento hexagram?

Proč bychom vůbec měli věřit tomu, že o našem problému může něco užitečného říct několik náhodně hozených mincí? O tom v dalších pokračováních.